Ubytování v Brisbane:Osobní stránka na adrese: uklokanu.nafotil.cz

18.9.

Právě tu máme 13:45 což je 5:45 ČČ a my se před nédlouhou dobou probudili po 14ti hodinách tvrdého spánku. Včera toho bylo hodně na zařizování a také s internet connection to není vůbec v pohodě. V Australii je prý obecně pomalejší připojení no a my tady chytáme WiFi od souseda :-/ Jen nevím co budem dělat, až se toho domákne.
Vyrazili jsme poprvé do města! Opět hodinová cesta z te naší prdele do centra + to jak jsme pozdě vstávali způsobilo, že jsme dorazili až po páté. Liduška na nás už zodpovědně čekala a opět byla vybavena neuvěřitelným množstvím informací. Třeba o našem ubytování - je ta holka snad nějáký špión??
Hned jsme vyrazili směr hospoda. Navštívili jsme Polish club. Shodou okolností tu byl také trénink bubeníků. Skupina asi 20 lidí hrajících na různé perkuse byla naprosto uchvacující. Zatáhli nás mezi sebe a já si zkusil hrát na buben velikosti slůněte. Romča se rovnou domluvila na pravidelných návštěvách a 12. října s nimi bude hrát na nějakém festivalu.
Také jsme dostali studenou spršku v podobě Lídina garážového bydlení. Je to prostorné, útulné a super luxus bydleníčko o 15AUD za týden levnější a hlavně do centra je to co by bačkorou dohodil a zbytek došel. Porovnání s našim bazénem vybaveném a IKEA zařízeném, avšak nemocniční sterilitou zrcadlícím se, pravidly sešněrovaném a dvojnásobku Maratonu vzdáleném bydlení, je to pro nás s Romčou trošku slzotvorné. (Ale jenom trošku...:-)

Bubnování mě nadchloooo. Přijeďte na festival!

17.9.

BRISBANE
Dosedli jsme do zamračeného nebe asi v 22:50 ČČ - 6:50 toho místního. Až v Soulu jsme s hrůzou z mailu zjistili, že nás nikdo nepřijede vytáhnout z letiště a budem se muset protlouct sami. Ještě, že je v Brisbane jistá Liduška - Romanina známá, která nám naprosto pohotově zaslala SMS s trasou, přestupy a všemi spoji. Za to ji patří můj obdiv a dík! Vybaveni tímto popisem jsme vyrazili místní MHD. Jezdí tu jakýsi klon mezi vlakem, šalinou a metrem. Po následující hodinu a půl jsme z tohoto Vla-ša-me prostředku vystoupili jen za účelem přestupu, protože jak trefně poznamenala Lída, bydlíme v pěkné prdeli. Popis toho co následovalo přenechám Romaně, protože si na tom jistě ráda smlsne. :-)
Ráda bych poznamenala, že Liduška je moje kamarádka z dětství, aneb dcera přátel mých rodičů a bylo to milé zakřiknuté děvče...ale slovo prdel skutečně řekla :-)
No..co se týče bydlení, tak to si teda ráda smlsnu, protože na toto téma si nenechám ujít příležitost si hodně sprostě zanadávat a ještě hodlám napsat do naší agentury....Zkrátka jen tak by the way se připojíme v Soulu na letišti na net..náhodou!!! ..a tam máme vkaz, že nás paní domácí češka nemůže vyvednout na letišti, pač musí k zubaři, máme se dopravit rychle na místo a máme pohnout, pač toho máme hodně na vyřizování a jdeme na nákupy. To mě mírně rozladilo, že ani neposlali smsku, ale řekla jsem si budiž..Indie mě připravila na různé přesuny..i když ne s třiceti kily na zádech....po té co jsme vystoupili z letiště jsem se sice vehementně rozhlížela po oslíkovi, ale nevěřili byste v Brisbane jich nechodí po ulici zrovna mnoho...Danovi jsem tuto nabídku raději ani nedala, neb k oslíkovi má daleko a rána přes záda by mě jistě neminula, že jsem drzá....
Hele, no nic, zkrátím to...přišla další sms od domácí Pavly, at zavoláme, že jsme v pořádku a pohneme, že musí k zubaři...chtělo se mi nahlas poznamenat, že si nás teda kuwa měla vyzvednout, když tak spěchá, ale ještě jsem se ovládala...vystoupíme na stanici, kde nás měla čekat s autem a nikde nikdo....jo, to že jsme trefili je fakt díky díky díky Lídě, která se podle mě tady stala místní kontrarozvědkou, protože její pohotovost, znalost místních poměrů a orientace v terénu bere dech...A světe div se!!! Nevěřili byste!!! Přišla opět smska. Cituji: "Tak kde vás mám, sedím v bílým fordu tohoto a toho typu." Rozhlídla jsem se, vedle stanice vídím parkoviště s padesáti auty, u stanice žádné a pak řada aut na ulici. Zkrátka můžete si vybrat asi ze stodvaceti bílých aut...Tak to už jsem přestala být slušnou holčičkou, která pozdraví každého australana a nemluví sprostě a poznamenala něco o tom, že to musí být fakt kráva..(ale já to normáne fakt neříkám...že jo, Dane?)
Dan šel hledat a já se snažila uklidnit svoji náladu bublajícího hrnce, který se dostal do bodu varu...našel...fakt seděla v autě asi padesát metrů od stanice....jako první větu řekla, cosi o tom, že nás neviděla a kde jsme a já jsem s úsměvem řekla Dobrý den, já jsem Romana a můj tón zněl, že o mě ještě uslyšíte a fakt jste mě už stačila pěkně nasrat...
Další postupy typu, že zaplatit 125x4 AUD na čtyři týdny a nejde to zkrátit, a ještě deposit dalších 130, do toho máme koupit toaletní papír, jar, filtr do vody, prací prášek, mýdlo na ruce a každou středu vystrkovat ven popelnici, už mě přátelé nemohlo rozhodit...protože prostě u mě tahle česká vydřidušská dáma, která neumí být moc milá, lidsky skončila...Základní problém navíc je, že po šesté večer se nemáme, jak dostat domů, že tam jezdí autobus jednou za hodinu a moc tam nefunguje net...ano, máme luxus, bazén....a bydlíme blízko buše, což považujeme za dobrodružství Julia Verna..,teda jako good, akorát bacha na hady a pavouky... ani to, že je lesbička a žije se sympatickou australankou není polehčujíí okolnost..tak děkuji, že jste mě nechali vysyčet síru a tímto se s úsměvem vydávám do ulic Brisbane a míním si to užít a neukládat si v sobě zlobu Baby Jagy :-)




.




.




.




.




.





.




.